Lžu? Proč?
Myslím si, že každý člověk určitě někdy zalhal. Ale jaký k tomu měl důvod? A co je to vlastně lež? A jaká je hranice mezi lží a pravdou? Co se jednomu zdá pravdivé, může druhý považovat za naprostou lež… Rozdíl mezi lží a pravdou je někdy velice nepatrný. Jak tedy poznáme, komu vlastně můžeme věřit?
Měli bychom věřit rodičům, ale většinou to tak není. Sice to s námi rodiče myslí dobře, ale není nad vlastní zkušenosti. Takže to, co nám říkají rodiče, většinou nebereme vážně a musíme si to vyzkoušet sami a třeba se i napálit. Já se snažím rodičům věřit, ale ne vždy to jde. Jsou věci, kterým ani věřit nechci, dokud je opravdu nezažiji. Nakonec poznáme, že se někdy věřit vyplatí. Ale občas se to nevyplácí.
Lidé lžou z různých důvodů. Většinou proto, že se snaží zakrýt nějaké nedostatky. V dnešní době se lže celkem snadno. Hlavně na internetu. Povídáte si s někým přes internet a on vám o sobě vypráví. Ale dá se mu věřit? Myslím si, že tady se lidé proměňují v toho, kým by chtěli skutečně být. Mladší si přidá pár let navíc, starý si zase nějaké ty roky ubere, z bruneta je rázem blondýn a z nesmělého se stává „lev salónů“. Samozřejmě nelže každý, ale… Někdo to dělá jen pro zábavu, jen proto, aby viděl, jak mu na to ostatní naletí. A jiný si tím zvedá sebevědomí, má pocit, že je žádaný a hezký. Tyhle zdánlivě nevinné lži mohou ublížit víc, než je zřejmé. Představte si, že si píšete s nějakým sympatickým klukem a pak zjistíte, že je to holka, která si z vás dělá srandu. Někdo se nad to povznese, ale citlivému člověku by to mohlo dost ublížit. Ale netýká se to jen internetu. Lžeme i v „normálním životě“.
I tady se může stát, že se ze sebe někdo snaží udělat někoho jiného. Proto si o sobě vymýšlí různé věci, aby se ostatním zalíbil. Jenže to může působit i opačně, když už je to moc nereálné a ostatní si pak nemyslí nic dobrého, právě naopak.
Občas ale lžeme také proto, abychom někoho potěšili. Myslím, že tyhle lži tolik neubližují. Když například řeknu kamarádovi do telefonu, že pro něho už mám připravenou knížku, kterou ode mě chtěl, a tato knížka je stále v knihovničce, nic se neděje, protože ji připravím hned potom. A není třeba ho znepokojovat. Ale občas i taková lež může ublížit, když tu knížku zapomenu doma…
Myslím si, že lhát by se nemělo, protože většinou jde všechno nějak vyřešit a čím dřív se to vyřeší, tím menší to s sebou nese následky. Ale záleží na každém, jestli si zvolí pravdu nebo lež…
